vídám Tě ve svých snech tvůj dotek vzdálený jak rozbitý most ... bloudí v prázdné větě když šepot srdce propouští své chvění ... mezi mnou a Tebou ticho nezná slova láme nás napůl přetahuje provaz ... tam někde v neznámém poli tančí Tvůj úsměv sklízí ho jiný ... v zapomenuté brázdě ruce co hřály staly se mrazem ... jsem jen řádek z poezie co nikdo nečte ... do klína padají mi hvězdy jak stříbrné ledy tvoje oči září tmou něco šeptáš na nekonečném nebi ... chyť si hvězdu než zmizí v dáli ... na dlaň píšu si barvou z hvězdného prachu všechno co jsem ztratil a každé slovo říká víc ... miláčku Láska je věčné dílo co nás jednou zase spojí v každém kroku v hloubi duše můj svět je v tobě jako semínko skrytý ... polárko noci jsi mým zrcadlem nevyřčeným ... jsem jen řádek z poezie co mizí v čase prázdný list co čeká na inkoust na dvěstě šedesáté páté straně