Text © Zdeněk Vlha 2025 ........................................................ viděl jsem oči a v nich moře tak bylo hluboké a tak smutné v papírové lodičce ve tvaru srdce plula jsi v zákrytu své duše šelestem bolesti v labyrintu zdí v tom ponoru v té slze vlažné roztroušené beznaděje ze smrti citů ukrojila jsi zatmění svázané uzlíky snů které nikdo nerozváže kde jsi mohla být a kde ještě budeš v prázdnotě vzpomínek hledáš svůj zázračný svět viděl jsem oči i to moře chtěl jsem ho vylít ale bylo bezedné