[Intro ] Není to výbuch. Je to ticho. A právě proto je to konec. --- [Sloka 1 ] Města svítí, ale uvnitř je tma, lidi jedou dál, i když už nemají kam. Všechno funguje, systém šlape dál, jen člověk se ztratil… a nikdo se neptá. Čas běží rychle, ale stojíme na místě, pravda se měří podle toho, jak se hodí příště. Úsměvy naučený, klid jen na oko, uvnitř tlak, co láme i to nejsilnější ego. Nikdo nekřičí, ale všechno hoří, jen pomalu… a o to víc to bolí. Apokalypsa nemá sirény ani dým, má prázdný pohledy a ticho mezi tím. --- [Refrén ] Apokalypsa už klepe, nečeká na svolení, svět se láme tiše, bez varování. Není to zítra, není to sen, je to teď – a jede se bez brzd, bez jmen. My versus systém, dech proti zdi, buď se probudíš… nebo tě to semele celý. Tohle není konec z knih, tohle je realita, co stojí před námi v tichu. --- [Sloka 2 ] Systém žere vlastní děti, hlad má furt, čísla mají cenu víc než lidský puls. Pravidla platí shora dolů, spravedlnost se vejde jen do titulků novin. Rozdělit lidi je ten nejstarší trik, strach prodaný jako jediný štít. Jeden proti druhému, chaos má řád, zatímco nahoře se jen mění tvář. Všechno má cenu, všechno má daň, i pravda má limit, kdy se nesmí říkat nahlas. A my to cítíme, i když mlčíme dál, že tohle už není svět, co by nás chtěl znát. --- [Refrén ] Apokalypsa už běží, nikdo ji nevypne, svět se rozpadá dřív, než to pochopíš. Není to plamen, je to chlad, co pomalu dusí každý lidský hlas. My versus systém, krev proti stroji, nejsme čísla, i když nás tak počítají. Tohle je moment, kdy se láme čas, buď zůstaneš spát… nebo otevřeš hlas. --- [Sloka 3 – ] Jsme unavení, jo, to nepopírám, ale pořád stojíme, i když svět se hroutí sám. Nejsme svatí, nejsme bez chyb, ale máme srdce – a to je dneska vzácný typ. Viděl jsem lidi padat bez hluku, ne proto, že chtěli, ale protože neměli ruku. A tak stojíme spolu, i když každý sám, protože ticho je přesně to, co tenhle svět chce nám dát. Ale my ho nedáme. Ne dnes. Ne teď. --- [Sloka 4 – finále] Možná to musí shořet, aby mohlo vzniknout nový, někdy je konec jediná forma obnovy. Apokalypsa není zlo, je to zlom, je to bod, kde už nejde lhát dál jen slovem. A jestli přijde pád, tak ať je skutečný, ne pomalý rozklad, co bere naději. My nejsme konec – jsme přechodný stav, mezi tím, co umírá, a tím, co má šanci vstát. --- [Refrén – finální] Apokalypsa už tady je, tak se nedívej jinam, pravda bolí, ale čistí, když ji přijímáš. My versus systém, hlas proti tmě, tohle je konec jedné éry… a začátek změn. A až se svět ztiší a spadne prach, zůstane jen to, co bylo skutečný v nás. Nezhasneme, i když padne den, protože po každým konci… začíná nový směr.
0/500