(Verse) Kdesi v tichu nocí, pavučina tká, na vláknech klamu světlo pravdu skrývá. Každý krok se zpomalí, když zůstaneme stát, v síti slov a polopravd se nemůžem hnout dál. Zavřel jsem oči, hledal v tobě klid, ale z tvých slov mě zůstal jenom chladný stín. Proč jsi mi lhala? Vždyť jsme mohli žít, teď sám se ztrácím v sítích, co jsi utkala z vin. (chorus) Pavučina lží, kam jsi mě to vedla? Krok za krokem dál, až jsem ztratil světla. Jsi královnou noci, já obětí tvých her, v pavučině lží se ztratilo mé "včera". (verse 2) Vzpomínám na dny, kdy jsme byli blíž, kdy se zdálo, že pravda nemá žádnou mříž. Teď v tobě vidím jen prázdný stín, co dusí mě tvou lží, jak trní uprostřed růží. Já chtěl jen pravdu, ne víc než jen to, místo ní mi zůstalo jen zrádné prázdno. Teď tápu v temnotě, kde kdysi byl ráj, s pavučinou lží, co ničí každý náš bájný kraj. (chorus) Pavučina lží, kam jsi mě to vedla? Krok za krokem dál, až jsem ztratil světla. Jsi královnou noci, já obětí tvých her, v pavučině lží se ztratilo mé "včera". (bridge) A co teď, když už jsme oba ztraceni? Každý ve své vlastní síti, už nejsme ti, co byli kdysi spojeni. Můžu se z ní vymotat, ale rány zůstanou, tvé lži jako pavouci po mé duši dál potáhnou. (chorus) Pavučina lží, kam jsi mě to vedla? Krok za krokem dál, až jsem ztratil světla. Jsi královnou noci, já obětí tvých her, v pavučině lží se ztratilo mé "včera".
