[INTRO – navázání na jeho konec/ telefonát ] Mr.Frost: "Haló? Faloku?" Falok: "Jo, slyším..." MrFrost: "Už jsme na cestě." Falok: "Tak pojeď... čekám tě." -- Teď držím volant já – kámo, hra se mění, ne jedu podle mapy, ale podle vnitřní vlny v srdci věčný. Viděl jsem světla i tmu, poznal slzy i smích, a v každým pádu jsem našel sílu stát se tím, kým chci být. Nevěřím na náhody, věřím na cestu, co pálí, každá zatáčka je lekce, co ti duši vycvičí z oceli a páry, nepotřebuju navigaci, vím přesně, kde mám stát, protože kdo řídí svůj život, ten se nikdy nenechá svázat. [REFRÉN – střední tempo] Volant v rukách, cesta nekončí, každý den bojuju, i když déšť nás smočí. Nezastaví mě vítr, nezlomí mě stín, protože síla je v tobě – ne v tom, co máš, ale kým jsi. [SLOKA 2] Pamatuju dny, kdy jsem seděl jen vzadu, sledoval, jak život mizí jak kouř z mého pramenu. Ale dneska vím, že dokud dýchám, můžu vést, a když spadneš, tak vstaň – protože stojí za to jít dál, ne zpět. Vidím ty oči kolem – čekají', jestli padnu, ale já mám v srdci oheň, co spálí každou známku. MrFrost po boku, dva poutníci v cestě, ať svět stojí proti nám, my píšeme další verše. [REFRÉN – střední tempo] Volant v rukách, cesta nekončí, každý den bojuju, i když déšť nás smočí. Nezastaví mě vítr, nezlomí mě stín, protože síla je v tobě – ne v tom, co máš, ale kým jsi. [SLOKA 3 – energie] Nevadí, kolik nocí bylo bez světla, každý ráno můžeš začít znova – to je ta pravá věta. Nejde o to, kdo tě táhne dolů, ale jestli se zvedneš a projdeš skrz bouři k svému stolu. Některý dny jsou peklo, ale to peklo učí, že bojovník nevznikne v pohodlí, ale v ohni, co tě mučí. Tak drž pevně směr – i když silnice mizí, protože kdo má sebeovládání, ten se nikdy neztratí. [REFRÉN – závěr, střední tempo] Volant v rukách, cesta nekončí, každý den bojuju, i když déšť nás smočí. Nezastaví mě vítr, nezlomí mě stín, protože síla je v tobě – ne v tom, co máš, ale kým jsi. Falok: "Tak jedem, brácho... další svět čeká."
