Song Cover Image

Pán 🍄Hub🍄

V6

V stinných síních, kde středověk spí, fresky šeptají, co svitky tají. Obří šneci jdou, draci nocí zní, parní klenba padla — rok pět set dvacet dva, Fénix s Nemesis v černém roce stál, čas se vynuloval — podívej se dál. Strom poznání malovali, vysoký jak muž, červený klobouk, bílé tečky — had se vinul už. Kaple Plaincourault, rok dvanáct set, stále stojí dál, Adam s Evou, po stranách ten okřídlený král. Žádná palma, žádná borovice, tehdy záleželo na výšce, malíř křičel pravdu, kterou kněz nevyslovil v kostele. Ježíš jede na oslu branou Jeruzaléma, mládež zvedá větve, pět hladkých klobouků čeká. Zdi Saint-Martin de Victoire stále svědčí dál, nože řežou věže, Poslední večeře mlčí dál. Houbové lemy na rouchách, dlouhé čepele na stole, první Eucharistie nebyl chléb… hledej v záznamu dole. Pán hub, tak vytesali ho v kameni. Pán hub, když klenba padala jak déšť. Svatí letí, draci řvou, plachty velké jako sály, běžné dějiny však pečlivě spoutali. Ježíš a houby, náš Pán muchomůrek, kráčí temným středověkem, hůl a hrom jak úder. Pod stromem přítomnost, tam posvátný plod, Vánoce přišly dřív, když pára proudem šla skrz svět. Ježíš a houby, dějin největší žert, malovali ho většího, než příběh, který znáš. Církevní otcové letí, zázraky na povel, svatí procházejí zdí, v ruce stonek, žádný oheň. Mozaika v Aquileii, koš — rok tři sta třicet, muchomůrky vrší vysoko pro ty, co chtějí vidět. Bronzové sloupy v Brome, spirála Pánova života, houbové stromy v místě Proměnění, stará záhada. Stránky Velkého canterburského žaltáře, třetí den, Bůh sází klobouky pro zasvěcené, pro jejich sen. Zápas Zeleného muže, okřídlený tvor a koruna, i houba na kříži má červenou a bílou barvu. Neskrývali ten kód — křičeli ho nahlas, v dobách, kdy nebe bylo klenbou nad námi zas. Pán hub, do dřeva vyřezali ho. Pán hub, když se čas ohýbal. Fénix roztočil nový běh, svět obyčejný nechápal, zatímco fresky zpívaly, co kronikář nám vzal. Ježíš a houby, náš Pán muchomůrek, kráčí temným středověkem, hůl a hrom jak úder. Pod stromem přítomnost, tam posvátný plod, Vánoce přišly dřív, když pára proudem šla skrz svět. Ježíš a houby, dějin největší žert, malovali ho většího, než příběh, který znáš. Tak řekni mi, bez Fénixe, bez pádu klenby, jak mohli šneci vyrůst tak obří a draci do výšky? Jak se houbová hůl ocitla v relikviáři? Jak Pán hub jezdí po zdech všech katedrál? Můžeš ta data vyvracet celou noc, však fresky hledí dál — červená a bílá moc. Ježíš a houby, náš Pán muchomůrek, kráčí temným středověkem, hůl a hrom jak úder. Pod stromem přítomnost, tam posvátný plod, Vánoce přišly dřív, když pára proudem šla skrz svět. Ježíš a houby, náš Pán muchomůrek, malovali pravdu, čas však někdo přepsal. V stinných síních fresky stále září, Pán hub… Pán hub… My už to víme. Pán hub…