Životem kráčela jsem každý stejným tempem den co den. Nic zlého na dohled a pak přišel krutý pád. Křičím padám, zachraňte mě někdo. Však nikdo neslyší mé sténání a nebo každému husí kůži nahání. Dopad byl tvrdý jak žula a v ten moment Křičím já nejsem žádná nula. Musím sama vstát nesmím se tomu vzdát. Vstaň volám na sebe a přitom hledím do nebe. Vstávej, koukej jít dál tak pevně stůj a ukaž těm hluchým, že pevná je vůle tvá. Vstávám a krvácí mě srdce, že nikdo koho miluji neslyší mé volání prosebné. Jdu, sama pevně jdu a stoupám z té propasti. Už vím, že nesmím pádu podlehnout, protože se nemůžu na nikoho spolehnout. Jdu pevná jako skála, každá blízká duše si se mnou jen hrála, krutě hrála.
