[Verse 1] Šeptá mi vítr v pláních nových světů, nesu tvé jméno v galaktickém prachu. Země je tichá, na tak velkou planetu, Ale žije si klidně, beze spěchu. [Verse 2] Ve vláknech stromů, co dýchají jinak, a v očích dětí, co ptají se dál. Nesu chyby, písně, i viny náznak, jako bys nikdy neodešel sám. [Chorus] Jsem ozvěna Země, co volá do ticha, z křehké planety až do jiných sfér. Ve mně se rodí tvá bolest i pýcha, v každém tvém kroku jsi pravdu měl. Jsem paměť lidstva, bez části celku, ale teď kráčí – moudřejší dál. V prachu je láska, co přežila válku, ozvěna Země – náš prvotní žár. [Verse 3] Nejsou tu hory, jaké jsi znal, ani ten les, co chladil tě deštěm. Ale tvůj dech je v tom, co zůstalo dál, v molekulách, co teď žijí ve mně [Bridge] Tvůj smích se mění v kvantový signál, tvá slza svítí ve vzdáleném pásu. Všichni, kdo žijem, tty jsi v nás zůstal , a i když jsi zmizel – nejsi bez hlasu. [Chorus] Jsem ozvěna Země, co volá v tichu, v kometách, hvězdách, v nádechu snů. Jsem plamen v srdci, co nezhasl v stínu, v písni, co učí – jak nelhat už dnům. Jsem paměť lidstva, co kdysi zbloudilo, ale teď chápe, že láska je cíl. Zanechals stopu –jak časem plynulo, a já ji nesu. Tisícem mil. [Outro] A když se ptají, kde byla Zem, řeknu: „Byla to matka… a my jsme její sen.“
