[Intro] (Na na na na na... na na na na na...) [Verse 1] Tzos dotknulo se její duše ve snu, i bylo jí, jak teď by teprv žila, jak zemi, poprvé když tušíc Vesnu svůj všecken ples v skřivánčí píseň vlila; jak v klínu matky do svítání spala a ve spaní se tiše usmívala. [Chorus] A bylo jí tak mile a tak snivě, ač dobře neznala, co v duši cítí, po jarním dešti jako bývá nivě, když v slunce sklonu brilianty svítí, a její úsměv od úst letěl k čelu, jak zlatý paprsk pad' by do úbělu. [Instrumental Break] (Na na na na na... na na na na na...) [Verse 2] Když zbudila se, sama nevěděla, kdo oknem snů se v její duši díval, jen věděla, že obora se tměla, lkal vodopád a na sněti pták zpíval; že keř se zachvěl, tráva hnula v spěchu a kroků ohlas že se tajil v mechu. [Chorus] A bylo jí tak mile a tak snivě, ač dobře neznala, co v duši cítí, po jarním dešti jako bývá nivě, když v slunce sklonu brilianty svítí, a její úsměv od úst letěl k čelu, jak zlatý paprsk pad' by do úbělu. [Interlude] (Na na na na na... na na na na na...) [Verse 3] A svatvečer vstal v její duši mladé, když „dobrou noc" své matce říci měla, jak lilii, když na lístky jí klade se měsíce zář tichá, stříbroskvělá. Jak s úsměvem vlas rozpustila světlý, hned všecky ráje v nitru jejím květly. [Chorus] A bylo jí tak mile a tak snivě, ač dobře neznala, co v duši cítí, po jarním dešti jako bývá nivě, když v slunce sklonu brilianty svítí, a její úsměv od úst letěl k čelu, jak zlatý paprsk pad' by do úbělu. [Chorus] A bylo jí tak mile a tak snivě, ač dobře neznala, co v duši cítí, po jarním dešti jako bývá nivě, když v slunce sklonu brilianty svítí, a její úsměv od úst letěl k čelu, jak zlatý paprsk pad' by do úbělu. [Fade Out] (Na na na na na... na na na na na...)
