[Verse 1] Kdyby Klárka byla zvíře, byla by kočka – tichá v mechu, v očích stíny, v srdci něhu, pohladí tě ve spánku i v běhu. Slyšíš příběh, co ti šeptá? Sama bloudí, ikdyž svět zná. [Chorus] Má drápy i srdce, co hoří jak čaj, ví, kdy má mlčet a kdy říct: „Hraj!“ Je křehká jak křídlo, co letí a padá, stejně se zvedne – narovná záda a znovu jak Lego se poskládá. [Verse 2] Kdyby byla vlčice – chránila by smečku, hlídala je z povzdálí, v lese na kopečku. Září, když slova nesou smysl, pak plápolá srdce, těší se mysl. Její svoboda je trochu krutá, ale zůstává - ani nedutá. [Chorus] Má drápy i srdce, co hoří jak čaj, ví, kdy má mlčet a kdy křičet: „Hraj!“ Je křehká jak křídlo, co letí a padá, stejně se zvedne – narovná záda a znovu jak Lego se poskládá. [Bridge – mluvené/slam nebo šepot] Někdy se bojí, že je moc mužná, jindy zas tichá, že není dost pružná. Chce obejmout svět a přitom dýchat, neztratit sebe a nepospíchat. [Outro – zpěvně, s nadějí] Kdyby Klárka byla zvíře – nebyla by jen jedno. Byla by celý les, co tě obejme tiše. Byla by doma. Ve svých stopách. V sobě.
