Ticho puká

Ticho puká v lebce nocí, Svět se točí, padám níž. Stíny plazí se po zdi, v očích zůstal popel snů. Zpátky není kam se hnát, srdce z železa tluče napořád. Nebe hoří – a já s ním! V plamenech řvu – nikdo neslyší! Křídla z popela, pád ze skály,ticho v dáli, tvůj stín ve mně pořád žije – vím! Cítím pach svých chyb jak dým, plazí se jak had po stěnách. Tvoje jméno je jed, co piju, z kapsy mi visí zbytek dnů. Už se neptám, proč to bolí, jen mě nech spálit v téhle roli! Nebe hoří – a já s ním! V plamenech řvu – nikdo neslyší! Křídla z popela, pád bez vin, tvůj stín ve mně pořád žije – vím! Oheň čistí, pálí lži, v prachu zbyli jen my... … a ty's mi vzala klíč – od mých bran. (teď hoříš se mnou... nebo sama?) Nebe hoří – a já s ním! Všechno shořelo, včetně vin! Řvu do prázdna, beze jmen – ale v popelu... najdu den! … A já s ním... … A já s ním... NEBE HOŘÍ... A JÁ S