Hlas Ódinův slyš, je vznešený, Svět moudrosti je pro všechny otevřený. Cestou se dej, hledej poznání, Kdo mlčí, ten často hlouposti zabrání. Měj rozum s sebou, ať jsi kdekoli, Jen tak tě hloupost nezkolí. Se špatnými přáteli neměj klid, Raději v míru s dobrými lidmi žít. Hávamál kveðr, orðit fær. Speki veit, sá er líf þráir. Óðinn kennir, bragrinn sýnir. Hlýð mér, þú ert nú skáldit. Hostu otevři dveře, když přichází k tvému stolu, Ať necítí v tvé síni ani stín bolu. Každému, kdo zavítá pod tvůj krov, Nabídni medovinu a vlídný slov. Nepij příliš, abys neztratil nit, Opilost dokáže i hrdinu v hrob skrýt. Hledej jen střídmost, to je zlatá střední cesta, Pak neuděláš ze svého života zlá gesta. Hávamál kveðr, orðit fær. Speki veit, sá er líf þráir. Óðinn kennir, bragrinn sýnir. Hlýð mér, þú ert nú skáldit. Přítele si važ, buď k němu věrný a přímý, Ať vaše pouto nic zlého nevymýtí. Smrt si vezme dobytek i tvou krev, I ty sám se změníš v popel, to není jen zjev. Jen tvá pověst a jméno budou žít, Pokud si dokážeš dobrou pověst vytesat a dobýt. Hávamál kveðr, orðit fær. Speki veit, sá er líf þráir. Óðinn kennir, bragrinn sýnir. Hlýð mér, þú ert nú skáldit. Věděl jsem, kam plný roh a chléb jdou, Ale v hloubce jsem nenašel pravdu svou. Zvedl jsem rúny, s křikem a bolestí, Vykoupil jsem vědění s nejtěžšími oběťmi. Naslouchej v síni mého otce této nové písni, Ať moudrost Hávamálu tvé srdce i mysl rozvlní. Hávamál kveðr, orðit fær. Speki veit, sá er líf þráir. Óðinn kennir, bragrinn sýnir. Hlýð mér, þú ert nú skáldit.
