[1. sloka] Jsme stíny na prázdných zdech kde světlo nechce zůstat Jsme hlasy v bezhlasých dnech co se nemůžou ozvat [2. sloka] Jsme pohyby bez směrů a přání bez jmen Sníme sny bez sdílení čekáme, až někdo řekne: „Jsem,... Jsem tu“ [refrén] Dotyky slov, co nikdy nepřijdou Jen oči, co sklouznou stranou A ticho, co pálí jak zima když necháš nás za dveřmi snů --- [3. sloka – vnitřní pláč] Jsme smutní, tančíme potichu v bolestech beze jména Někdy se smějeme, jen tak ale nikdo se nezeptá: „Proč?“ [refrén opakuje, sbor, –ještě jemněji, ještě bolestněji] Dotyky slov, co nikdy nepřijdou Jen oči, co sklouznou stranou A ticho, co pálí jak zima když necháš nás za dveřmi snů čekáme, až někdo řekne: „Jsem,... Jsem tu“ [refrén opakuje, sbor, –ještě jemněji, ještě víc bolestněji] Dotyky slov, co nikdy nepřijdou Jen oči, co sklouznou stranou A ticho, co pálí jak zima když necháš nás za dveřmi snů
0/500