Mé dny jdou vedle sebe, jeden i druhý. Jsou jako dřevěné marionety na provázcích. Ta láska, ta bolest. Špión tygr čmuchá po stopě. Z oblohy déšť i slunce. Uprostřed toho všeho já přikovaný ke skále. Snáším svůj úděl jako ty. Co z života, to v zrcadle paměti se odrazí. Mám chvíle modré blues - nepodlehnu už stejným lákadlům. Tak hrabu se z pastí a vyrovnávám výmoly. A cesta se klikatí.
