[Sloka 1] Zavřu oči, svět se zpomalí s prvním tahem, cítím mír – jako bych v sobě sundal každej strach ven. Zelený dým mě vede, ne do zkázy, ale vzhůru, ticho v hlavě, klid v srdci – vymazal jsem včerejší hroudu. Večer u stolu, Frost balí s přesností chirurga, v každým pohybu rutina, jak kdyby to byl tvůrce od mala. Kouř stoupá, beat běží, a my víme, co je teď, žádná sláva, žádnej fake – jen klid, co čistí svět. [Refrén] Zelený dým – ne útěk, ale návrat zpět, k sobě samým, i když tě dusí svět . Každej tah je vzkaz, každej večer náš rituál, v tom kouři nevidíš cestu – ale cejtíš, že’s znova vstal. Nejsme mimo – jen jinde, kde ticho hraje hlavní part, z jointu stoupá dým a my hledáme v sobě start. Zelený dým nás drží ve chvíli, co má váhu, žádný drama – jen my dva, hudba a pravda v tahu. [Sloka 2] Pamatuješ, Frost? První balení – ruce se třásly, ale dnes to jede jak stroj – precizní, až to kráslí. Každej papírek složenej, každej gram má svůj tón, vždycky jsme to dělali pro klid, ne jen pro ten shon. Přes ulice tmy až po naše světla v očích, nejsme zlí – jen jsme hledali barvy ve stínu nočních. V zeleným kouři se ztrácí tíha dne, a přichází nadhled – přesně ten, co nás držel ve hře. [Refrén] Zelený dým – ne útěk, ale návrat zpět, k sobě samým, i když tě dusí svět. Každej tah je vzkaz, každej večer náš rituál, v tom kouři nevidíš cestu – ale cejtíš, že’s znova vstal. Nejsme mimo – jen jinde, kde ticho hraje hlavní part, z jointu stoupá dým a my hledáme v sobě start. Zelený dým nás drží ve chvíli, co má váhu, žádný drama – jen my dva, hudba a pravda v tahu. [Sloka 3] Někdo pije, jinej utíká k číslům na účtu, my si dávám zelený klid, žádný smyčky v ústupu. V tom dýmu není chaos, ale pravda, co tě obejme, žádnej konec, jen restart – když se svět na chvíli rozklepe. Nejde o feťáctví – je to náš čas, náš klid, kdy mluvíme málo, ale v srdci se dějou city jak sprint. Tohle je rituál – malej útěk bez útěku, kde i ticho má smysl a my chápem, proč stojíme v dechu. [Refrén] Zelený dým – ne útěk, ale návrat zpět, k sobě samým, i když tě dusí svět. Každej tah je vzkaz, každej večer náš rituál, v tom kouři nevidíš cestu – ale cejtíš, že’s znova vstal. Nejsme mimo – jen jinde, kde ticho hraje hlavní part, z jointu stoupá dým a my hledáme v sobě start. Zelený dým nás drží ve chvíli, co má váhu, žádný drama – jen my dva, hudba a pravda v tahu. [Sloka 4] Jednou možná přestanu – ale ne dnes, protože dnešek potřebuje ticho a vlastní střed. Ten moment, kdy svět křičí a ty chceš jen klid, tak rozbalím papír, brácho, pojď, dneska máme být. Zelený dým – to není sláva ani past, je to jen náš způsob, jak žít a neztratit vlast. V tý mlze se rodí myšlenky, ne útěky, a my dva víme, že ve světě hluku – je mlčení někdy věčný. [Refrén] Zelený dým – ne útěk, ale návrat zpět, k sobě samým, i když tě dusí svět. Každej tah je vzkaz, každej večer náš rituál, v tom kouři nevidíš cestu – ale cejtíš, že’s znova vstal. Nejsme mimo – jen jinde, kde ticho hraje hlavní part, z jointu stoupá dým a my hledáme v sobě start. Zelený dým nás drží ve chvíli, co má váhu, žádný drama – jen my dva, hudba a pravda v tahu.
