[Sloka 1] Z ticha vycházím – oči plný stínů, v kapse jen pár ran, co mě učily sílu. Už žádný návraty – jen kroky do tmy, tohle není pohádka – tady se bojuje o sny. Život mi psal rány jak na betonu křídou, smál se mi do očí – já stál, když jiní padli bídou. Nezvedám ruce – zvedám hlavu vysoko, v mým světě není místo pro ty, co to berou na lehko. --- [Refrén] Tohle je kapitola dvě – nový dech, nový hlas, každej krok tvrdší než dřív, ale držím v sobě jas. Plamen hoří v ledu – a i když taje pomalu, já jdu dál – i kdybych šel sám proti celému světu. Nevracím se zpátky – co bylo, shořelo v tmě, teď píšu novej příběh – srdcem, rytmem a v krvi slibem. Nech je mluvit, nech je smát – já to nesu dál, Kapitola dvě – Falok, co už neztrácí čas. --- [Sloka 2] Minulost znám nazpaměť, ale už mi nevládne, píšu nový stránky – a tentokrát beze strachu. Jizvy mě netáhnou dolů – dávaj sílu mýmu dechu, každá bolest mě učí, jak přežít bez zbytečnýho breku. Nečekám potlesk, ani schválení davem, stojím za tím, co dělám – i kdyby to šlo hlavou proti skále. Lidi mě vidí dnes, ale nechápou ten vývoj, neviděli ten marast, jen ten odlesk, když jsem vybojoval pokoj. --- [Refrén] Tohle je kapitola dvě – nový dech, nový hlas, každej krok tvrdší než dřív, ale držím v sobě jas. Plamen hoří v ledu – a i když taje pomalu, já jdu dál – i kdybych šel sám proti celému světu. Nevracím se zpátky – co bylo, shořelo v tmě, teď píšu novej příběh – srdcem, rytmem a v krvi slibem. Nech je mluvit, nech je smát – já to nesu dál, Kapitola dvě – Falok, co už neztrácí čas. --- [Sloka 3] Vidím tváře falešný – jedy v očích těch, co tleskaj, až když spadneš, tak poznáš, kdo s tebou zůstal dál. Já měl po boku stín, a přesto šel vpřed, i když mě chtěli zlomit – já zůstal celej a pevnej jak led. Nejsem hrdina – jen muž, co nesnáší lež, co místo křiku radši koná, když mám něco na srdci, tak jdu. Mý verše nejsou slova – je to otisk duše, každý track má žár, co propálí i ty nejtvrdší kůže. --- [Sloka 4] Tohle není návrat – tohle je nový začátek, každej beat mi bije v hrudi jako výstřel z pastí ven. Neslibuju víc než pravdu – a ta bolí, to víš, ale právě bolest je ta jiskra, co mě žene výš. Všechno, co mám, jsem si vybojoval sám, žádný dary, jen dřina, co změnila ticho v krám. A dnes tu stojím – s ohněm v očích, ledem v žilách, Falok je zpět – a píše kapitolu dva. Přímá síla. --- [Refrén – závěr] Tohle je kapitola dvě – nový dech, nový hlas, každej krok tvrdší než dřív, ale držím v sobě jas. Plamen hoří v ledu – a i když taje pomalu, já jdu dál – i kdybych šel sám proti celému světu. Nevracím se zpátky – co bylo, shořelo v tmě, teď píšu novej příběh – srdcem, rytmem a v krvi slibem. Nech je mluvit, nech je smát – já to nesu dál, Kapitola dvě – Falok, co už neztrácí čas.
