ty zlaté časy, co pojily nás, Po rozdělení trasy, zešedly jako vlas. přichází doba plná utrpení, začíná hned po rozednění, s myšlenkami, že pro nás už tu není, co ten svět nám mění. nikdo mě nechápe, co se semnou stalo, nikdo prý tak netápe, proč se to ukončilo. prožíval jsem časy plné krás, když tvořili jsme pouto, co spojilo by nás. jenomže přišel mráz, a ty už nevěřila jsi v nás, byla jsi to nej,co já měl, založit rodinu,s tebou já chtěl. jenomže to co přišlo, způsobilo,že já oněměl já krásnou panenku u sebe jsem měl, hlava měla myšlenku, že jenom s níí, já být chtěl . to jsem ale neměl ponětí, že skončím v tomhle zajetí. když dojel jsem si pro obětí, začalo to bolestivé prokletí, vyhozen byl jsem jako smetí. ale ten čas? letí stále dál, a přišly chvíle, kterých já se bál. prožíval jsem časy plné krás, když tvořili jsme pouto, co spojilo by nás. jenomže přišel mráz, a ty už nevěřila jsi v nás, byla jsi to nej,co já měl, založit rodinu,s tebou já chtěl. jenomže to co přišlo, způsobilo,že já oněměl. z čeho všeho byl já obviněn, to nemáte ponětí. neudělal jsem nic zlého, i tak ten můj život, byl tolik ovlivněn. jak žít bez ní, návod já zapomněl. nezvládám ten svět plný těch změn. já krásnou panenku u sebe jsem měl, hlava měla myšlenku, že jenom s níí, já být chtěl . to jsem ale neměl ponětí, že skončím v tomhle zajetí. když dojel jsem si pro obětí, začalo to bolestivé prokletí, vyhozen byl jsem jako smetí. ale ten čas? letí stále dál, a přišly chvíle, kterých já se bál. prožíval jsem časy plné krás, když tvořili jsme pouto, co spojilo by nás. jenomže přišel mráz, a ty už nevěřila jsi v nás, byla jsi to nej,co já měl, založit rodinu,s tebou já chtěl. jenomže to co přišlo, způsobilo,že já oněměl byla jsi to nej, co já měl, založit rodinu ,s tebou já chtěl. jenomže to co přišlo, způsobilo, že já o-ně-měl ale nikdy nezapomněl.... (nikdy nezapomněl) [fade out]
0/500