Na okraji světů, kde stíny se plíží, tam temnota dávná se k Midgardu blíží. Byl vykován trn, ostrý, mocný a ryzí, před nímž každá hrozba v hlubinách zmizí. Je bleskem, co rozerve mrazivou noc, když obři se zvednou a zkouší svou moc. ᚦ Þurs rís, þyrnir stendr! Haltu vörð, hamarr brennir! Verja garð, vofur flýja! Þruman gellr, skuggar deyja! Však běda, když obránce pohltí vztek, a z úst se mu vydere zvířecí skřek. Když zaslepen pýchou a touhou se mstít, začne do vlastních bratrů a do hradeb bít. Ten trn, co měl chránit, teď drásá tvou líc, když zničíš svůj domov, nezbyde ti nic. ᚦ Þurs rís, þyrnir stendr! Haltu vörð, hamarr brennir! Verja garð, vofur flýja! Þruman gellr, skuggar deyja! Stůj pevně na prahu a drž těžký štít, nech chaos a temnotu za branou výt. Tvá síla je v klidu, co nespěchá v boj, jen odvaha tichá je nejlepší zbroj. Kdo ovládne bouři, co v nitru se skrývá, ten navěky v písních a v legendách bývá. ᚦ Þurs rís, þyrnir stendr! Haltu vörð, hamarr brennir! Verja garð, vofur flýja! Þruman gellr, skuggar deyja!
