Text ©Iva Spáčilová 2024 ------------------------------- [intro instrumental piano] [czech narrative Female alt voice] Já píšu vám - co mohu více? - ve světle ledky a ne svíce - Co ještě možné hodit sem? Myslím si, jsem světa přebornice, a nikdo nemá právo sice mě poplivat z pohrdání zlem. ... Znáte ironii? Žluč z břicha výsměšnice? Zde jsem.. chci vysvléci své klamné kůže usedlá na trůnu s osinami. Kdo odsoudit mě může? ... Nejdřív jsem mlčet chtěla a věřte, že nikdy byste nepoznali můj ostýchavý žal, co nehluchým bije v uši zdáli a zřivým propaluje v zraku kal. ... Proč lkát? Pro koho vlastně... Pro utrhané údy z básně a z nebázně ve strachu pot? Jakoby plot ta slova v sobě měla ostnatý drát na tisíckrát zařízlý v krk. Kam chci to hnát? Až tam, kde stále hnije ta v hrdě pyšná já bez naděje plná ironie ... A tady končím! Hrůzno mi číst psaní... S omluvou se teď klaním před dopisem Taťániným. Простите меня že vzala jsem vám slova z pera tak ušlechtilá slova z pisma Oněginova.
