I. Z hor a lesů, z polí i řek, povstal hlas, jenž zemi řek’: Praotec Čech, když stanul zde, dal domov snům i naděje. Refrén: Z dějin zní náš tichý hlas, v časech slávy, pádu, zkoušek nás. Co bylo dáno, nesem dál, národ český si svůj příběh psal sám. II. Karel, císař, stavěl most, vzdělanost dal za pevnost. Koruna zemí, právo, řád, Evropou zněl český stát. III. Jan Žižka, v bouři husíckých válek, vzdoroval přesile i zkáze. Zbraní i vírou bránil lid, svoboda víry byla jeho štít. Refrén: Z dějin zní náš tichý hlas, v časech slávy, pádu, zkoušek nás. Co bylo dáno, nesem dál, národ český si svůj příběh psal sám. IV. Palacký psal, co národ byl, paměť času v slova vtělil. Když minulost svůj smysl má, budoucnost lépe poznává. V. Masaryk dal republice tvář, pravdu vzal za pevný práh. Beneš v bouřích světových nesl stát v dnech osudových. VI. Hácha v stínu těžkých let nesl tíhu germánských vět. Doba lámala lidský hlas, dějiny soudí až čas. Refrén: Z dějin zní náš tichý hlas, v časech slávy, pádu, zkoušek nás. Co bylo dáno, nesem dál, národ český si svůj příběh psal sám. VII. Gottwald, Zápotocký, Husák též, každý z nich si nesl rudou lež. Moc i víra, strach i klid, v jejich činech zrcadlil se lid. VIII. To.. Havel, hlasem svědomí, řekl, že pravda nezvoní, leč tiše stojí v každém z nás, když svoboda má znovu hlas. Závěr: Z omylů i vítězství roste národ v paměti. Nechť známe svou cestu dál, kdo jsme byli, kdo jsme zas.
