[Intro] Tohle nejsem já, ten co si hraje na hrdinu, tohle jsem já, co říká pravdu přímo do textu, žádný masky, žádný hry, jen čistá duše, proto poslouchej, jak to cítím já... [Sloka 1] Vidím svět, jak padá, lidi ztrácí víru, každý chce jen vzít, málokdo dá sílu, sliby se lámou, jak zmrzlý sklo, a přitom stačí málo – jen držet slovo. Nevěřím těm, co nosí masky, jen hrají role, já stojím za tím, čím žiju, ať to bolí, nebo bolí dvakrát dole. Život tě zkouší, hází tě na zem, ale já vždycky vstanu, i když padám zase. [Refrén – melodický, táhlý] Tak jak to cítím já, řeknu ti na rovinu, život není hra, kde si měníš destinaci, linii. Každý má svůj boj, každý svoji cestu, ne každý má odvahu projít tím peklem beze zbytku. Ale když padáš, já ti podám ruku, protože vím, co znamená být na dně a hledat cestu. Tak jak to cítím já – je to pravda v srdci, a i kdyby svět shořel, já zůstanu stát v tom ohni. [Sloka 2] Někdy jdu tmou, jen světlo ve mně svítí, mý rány se hojí, ale jizvy furt křičí. Ukazují cestu, připomínají mi boj, že každej krok vpřed je vykoupenej krví mou. Vidím faleš, vidím závist, ale nestavím mosty, místo nich stavím zeď, co mě drží proti zlosti. Nejsem stroj, mám city, mám sny, a když řeknu pravdu – je to proto, že v ní věřím. [Refrén – melodický, táhlý] Tak jak to cítím já, řeknu ti na rovinu, život není hra, kde si měníš destinaci, linii. Každý má svůj boj, každý svoji cestu, ne každý má odvahu projít tím peklem beze zbytku. Ale když padáš, já ti podám ruku, protože vím, co znamená být na dně a hledat cestu. Tak jak to cítím já – je to pravda v srdci, a i kdyby svět shořel, já zůstanu stát v tom ohni. [Sloka 3] Moje rodina je maják, co mě drží v bouři, když nevím kudy dál, oni ukážou mi, kudy. Můj brácha, moje děti, moje žena – můj svět, tohle není rap, to je přísaha navždy hned. Můžete kopírovat, můžete brát moje nápady, ale nikdy nevezmete duši, tu mám v pravdě. Já nejsem jen hlas, já jsem světlo v temnotách, proto mluvím nahlas, ať každej slyší pravdu v těch slovech. [Sloka 4 + závěr] Někdy se ptám, proč jsme tady, co je cíl, a pak si vzpomenu – život sám je ten díl. Není to o tom vyhrát, je to o tom žít, o lásce, o víře, o síle nikdy nesklouznout dolů víc. Tak jak to cítím já, nechám tu odkaz, pro ty, co hledají směr, když je přepadá strach. Proto píši srdcem, proto píšu krví protože moje slova – to je moje dědictví navěky věků. [Refrén – závěrečný, silnější] Tak jak to cítím já, řeknu ti na rovinu, život není hra, kde si měníš destinaci, linii. Každý má svůj boj, každý svoji cestu, ne každý má odvahu projít tím peklem beze zbytku. Ale když padáš, já ti podám ruku, protože vím, co znamená být na dně a hledat cestu. Tak jak to cítím já – tohle je můj hlas, ať každý slyší pravdu, dokud ještě máme čas.
