Není to náhodou vyčerpávající hrát každý den jinou roli? Jednou jsi něžná princezna spící, pak tvrdá jak práce v srpnu na poli. Před šéfem jak skřivan ve zpěvu, za rohem však syčíš jak zmije. Tóvoje tvář je katalogem úsměvů, jen pravda v tobě dlouho nežije. REF. Masky, masky – jak šatník tvý duše, každý den jiné kulisy i scéna. Masky, masky – kdo jsi, když nejsi slyšet?Možná jen bolest. A tvář bezejmenná. Šepotem sázíš semínka rulíku, pěstuješ stíny na cizím poli. S úsměvem bodáš, to máš v malíku, jsi dobrá lhářka a herečka v roli. Ale víš, co? Já v té hře z asfaltu, složené ze smetí místo vět, nehraju jak figurka v dramatu, já tvoje masky znám už nazpaměť. REF. Masky, masky – jak šatník tvý duše, každý den jiné kulisy i scéna. Masky, masky – kdo jsi, když nejsi slyšet?Možná jen bolest. A tvář bezejmenná.
