Ona žije v nás

Ona žije v nás V prázdném domě jen ticho spí, praská dřevo, ticho zní, na stole zas uschlý květ, paměť, co se nevejde do vět. láska nezaniká – jen mění tvář, Tak nezapomeň ona žije v nás. A přesto vím, že to žije dál, jak uhlík, co pod popelem sálá, i když svět tu lásku zašlapal, ona nezmizí – jen tiše spí v nás. Když šel čas, my ztratili směr, slova pálí víc než chladnej vzduch z hor, ty jsi šla – já zůstal stát, a srdce si lásku psalo potají zas,a zas, A přesto vím, že to žije dál, jak uhlík, co pod popelem sálá, i když svět tu lásku zašlapal, ona nezmizí – jen tiše spí v nás. láska nezaniká – jen mění tvář, Tak nezapomeň ona žije v nás. Možná si zítra už nikdo nevzpomene, možná jména rozfouká čas… Ale každý den, voní stejně jako tenkrát, I Když to šeptá: „Nezapomeň na srdce,co tam máš. A přesto vím, že to žije dál, jak píseň, co do noci volá, i když jsme ji sami ztratili, láska nezaniká – jen mění tvář, Tak nezapomeň ona žije v nás. -