DRAHÝ VAŠKU Language: Czech [Intro – spoken] Když svět ztrácí směr a pravda je na příděl, voláme k těm, kdo ji kdysi drželi v rukou, ne jako zbraň, ale jako pochodeň. [Verse 1] Drahý Vašku, miloval jsi ženy silné a opravdové, s odvahou složité otázky klásti, byls občanem světa s láskou k vlasti. Tvé dopisy Olze mi byly osudové, když jsem se ptala, proč ten svět někdy tak bolí, když jsem se bála, koho si náš národ zase zvolí. Ale naděje nepřijde dveřmi, vychází z nitra, a pravda a láska zvítězí, když ten dobrej skutek nenecháš na zítra. [Verse 2] Drahá Klárko, dovedu si představit pasti rychle se měnícího světa, důležitá je tvá láska k vlasti a víc než stíny nacházet světla. Žijete teď a tady, každá doba má svý vady. Prosím, nezůstávejte doma, když volit jde i dívka nevidomá. Každý krok má váhu, i ten, který neuděláš. [Verse 3] Naše zem má ladný křivky, mistryně nenápadných forem krásy, lány chmelu, vůně nádivky, vřelé oči a konejšivé hlasy. Uč své děti, ať to tu mají rády, prochází lesy, louky, zámky i hrady, ať pečují nejen o naši krajinu ale i unavenou náruč máminu. [Chorus] Prosím tě, člověče, ať tě ani nenapadne to vzdát, natož pak rezignovat. Snad ti to doteče, že svobodu, co máš tak rád, jsme ti museli vybojovat. [Outro / Chorus 2 – softer] Prosím tě, člověče, kdypak ti doteče, co všechno muselo být řečeno, aby tys mohl svobodně mlčet?
