[Sloka 1] Každej den vstávám do hluku a spěchu, svět chce výkon, ale mlčí o dechu. Na zádech tíha, co nikdo nevidí, každej si nese svůj boj, i když se smějí lidi. Tlak na výkon, tlak na úspěch, ticho v hlavě má dnes větší cenu než smích. Někdy mám chuť všechno hodit dolů, ale něco ve mně říká: „Ještě jednou.“ [Refrén] Pro jednou chci dýchat bez tíhy a vin, pro jednou mít klid i když svět tlačí stín. Pro jednou jít rovně, ne furt jen stát, pro jednou fakt cítit, že má cenu se rvát. Pro jednou věřit, že to není klam, že všechno, co žiju, má hlubší plán. I když se stmívá a padá déšť, já vím, že světlo ve mně ještě žije, víš. [Sloka 2] Viděl jsem pravdy měnit tvar podle lidí, každej má názor, ale málokdo vidí. Masky jsou levný, úsměvy lžou, každej chce všechno hned, ale platit se bojí cenou. Nečekám zázraky, čekám na klid, na chvíli, kdy budu zas normálně žít. Bez tlaků, bez her, bez póz a rolí, jen já a svět, co mě pomalu hojí. [Refrén] Pro jednou chci dýchat bez tíhy a vin, pro jednou mít klid i když svět tlačí stín. Pro jednou jít rovně, ne furt jen stát, pro jednou fakt cítit, že má cenu se rvát. Pro jednou věřit, že to není klam, že všechno, co žiju, má hlubší plán. I když se stmívá a padá déšť, já vím, že světlo ve mně ještě žije, víš. [Sloka 3] Dnešní doba je apokalypsa v tichu, nejvíc bolí to, co není slyšet v křiku. Porovnávání, závist a chlad, tlak, co tě nutí se furt jen hnát. Ale síla není v tom, kolik máš, je v tom, kolik bolesti ustojíš a jdeš dál. Někdy jdu proti proudu úplně sám, ale vím, že když vydržím, najdu svůj chrám. [Sloka 4] Nechci bejt číslo v cizí hře, nechci jen přežívat v dny bez barev a jmen. Chci cítit život i s jeho ranama, ne se schovávat za falešný schémata. A jestli padnu, tak vstanu znova, protože ve mně je víc než jen prázdná slova. Ne pro slávu, ne pro obdiv a tvář, ale pro ten pocit, že žiju naplno, ne nazdařbůh, ne na půl plynu – naplno a dál. [Refrén – závěrečný] Pro jednou chci dýchat bez tíhy a vin, pro jednou mít klid i když svět tlačí stín. Pro jednou jít rovně, ne furt jen stát, pro jednou fakt cítit, že má cenu se rvát. Pro jednou věřit, že to není klam, že všechno, co žiju, má hlubší plán. I když se stmívá a padá déšť, já vím, že světlo ve mně ještě žije, víš. ---
