Když mráz už ztratil svoji moc a jarní vítr zemi hladí, ta bílá bříza v temném lese nový život k sobě svádí. Berkano svatá, matka všech, co z popela teď svět zas křísí, tvá síla s dechem přírody se naprosto a pevně mísí. Je to ten velmi bezpečný a tichý, posvátný a klidný kout, kde unavený, smutný poutník může navždy spočinout. Björk er ljós, vorið hlær! Nýtt líf vaknar, grænn og tær! Móðir jörð, blessun þín! Berkano, læknar sárin mín! Když padneš zraněn do bláta a krev tvá barví temnou hlínu, ta svatá bříza schová tě do svých milosrdných stínů. Ta runa matky nenechá tě v kruté bouři bídně chřadnout, a její láska nedovolí tvému tělu mrtvě padnout. Kdo pod její se větve skryje, najde ztracený svůj mír, a zastaví ten zničující, krví zbarvený a zhoubný vír. Björk er ljós, vorið hlær! Nýtt líf vaknar, grænn og tær! Móðir jörð, blessun þín! Berkano, læknar sárin mín! Tak nehleď zpátky do temnoty, staré jizvy nechej spát, teď přišel čas se probudit a na nohy zas pevně vstát. Berkano klíčí z tvrdé skály, život cestu vždy si najde, ať každá temná, těžká chvíle v novém světle rychle zajde. Ten válečník, co vstal teď z popela, je silnější už mnohem víc, a s vděčností teď nastavuje slunci svoji zdravou líc. Björk er ljós, vorið hlær! Nýtt líf vaknar, grænn og tær! Móðir jörð, blessun þín! Berkano, læknar sárin mín!
