Kolo času se otáčí a starý rok se v dálce tiše zavírá, poutník s nadějí do temné hlíny své budoucí zrno umírá. Jara je prastarým slibem, že přijde zas prosluněný den, a těžká tvá práce promění pot v ten nejkrásnější sen. Kdo do chladné půdy s láskou svá semínka odhodlaně dal, ten úrodu bohatou sklidí a z chudáka stane se král. Ár er gróði, hringur snýst! Vetrar myrkur, ljósið víst! Uppskeran hún fela mein! Tíminn læknar öll vor bein! Když ale do hlíny černé jen prázdnou zlobu zaséváš, pak místo plodů si zkázu a bídu k sobě jen vyvoláš. Ten, kdo chce uspěchat zrání a nepočká na správný čas, tomu pak pod rukou zmrzne i ten nejbohatší zlatý klas. Jara ti vrátí vždy přesně tu sílu, cos do hlíny dříve vložil, kdo lenost a faleš jen sázel, ten prázdnotu krutou pak prožil. Ár er gróði, hringur snýst! Vetrar myrkur, ljósið víst! Uppskeran hún fela mein! Tíminn læknar öll vor bein! Buď trpělivý a s pokorou cti ten věčný a posvátný řád, vždyť jarní slunce zas dokáže i tu chladnou zemi hřát. To, co jsi ztratil v bouři, ti cyklus teď bohatě navrátí, tvá vytrvalost a moudrost se na konci cesty vždy vyplatí. Odměna spravedlivá zhojí teď navěky všechny tvé rány, a do síně úrody se ti s velkou úctou zas otevřou brány. Ár er gróði, hringur snýst! Vetrar myrkur, ljósið víst! Uppskeran hún fela mein! Tíminn læknar öll vor bein!
