Recepční

Pondělní ráno to dodá hned mně sílu, v kostýmku v recepci sedí střed vesmíru Směje se a pleť má jako květ jabloní, no a tím úsměvem celý svět provoní Snad žádnou recepční neměl muž tolik rád, pozvu ji na kávu jako už tolikrát Bohužel espresso budu pít asi sám, Jak správně city své vysvětlit přemítám Nakreslím na chodník srdce jí červené, ona mi odpoví jako vždy stejně: Ne! Napíšu báseň jak srdce mám zlomené, ona mi odpoví jako vždy stejně: Ne! Nemůžu pracovat v mozku je závora, prý že mám namíchán v krvi jed amora Bylo by lepší nic neříkat raději, v přízemí přebývá něžný kat nadějí Nakreslím na chodník srdce jí červené, ona mi odpoví jako vždy stejně: Ne! Napíšu báseň jak srdce mám zlomené ona mi odpoví jako vždy stejně: Ne! Z práce mě vyhodí, nestíhám úkoly, přijmi mé pozvání, udělám cokoliv Zítra zas přispěchám nabitý k foajé Ten kdo to nezkouší ten city prohraje Nakreslím na chodník srdce jí červené, ona mi odpoví jako vždy stejně: Ne! Řeknu jí co dlouho v srdci mám zapsáno ona mi odpoví konečně: Tak ano!