Když slunce hladí tu studenou zem, Balder je pro nás tím nejhezčím snem. Frigg obešla hory i každičký květ, aby mu neublížil tento náš svět. Všichni ho uctívají, bůh je to jasný, pohled na jeho tvář je pro nás krásný. Jenomže v tichu, kde neroste strom, přichází zkáza a osudný hrom. Balder hinn góði, ljósið í nótt, Dauðinn er kominn, svo hljótt, svo hljótt! Mistilteinn flýgur, örlögin brenna, Tár okkar munu í hafið nú renna! Hrají si bohové, hází mu v tvář, šípy i kameny, on má svou zář. Loki však uviděl tu jedinou vadu, přichystal pro svět tu nejhorší zradu. Slepý bůh Höd hodil osudný prout, Balderův život už nemůže plout. Jmelí je zbraní, co nezná ten cit, přetrhlo náhle tu nejdražší nit. Balder hinn góði, ljósið í nótt, Dauðinn er kominn, svo hljótt, svo hljótt! Mistilteinn flýgur, örlögin brenna, Tár okkar munu í hafið nú renna! Zasvištěl vzduchem ten osudný hrot, pro krev a slzy to byl hrozný zrod. Odešel do říše, kde Hel teď vládne, naděje na život v popelu chladne. Pijeme na světlo, co v srdci nám zbývá, píseň o Baldrovi každý teď zpívá. I když je v temnotě, on se zas vrátí, až se ten starý svět v prachu zas ztratí.
0/500