[Intro: Intimate minimal piano, warm analog hiss, ambient] [Verse 1] [Soft, close-mic vocals] Stál jsem ve frontě na lahůdky, vybíral si svačinu, a všimnu si jí — utřu rukávem slinu. Postava jak ze žurnálu, holka z jiný planety, ta asi nebude jíst vlašák a francouzský bagety. Spadla mi z ní čelist, bylo to dost okatý, a já jen stál a civěl na stvoření blonďatý. Usmála se na mě — jak bohyně z reklamy, ještě že jsem si vzal to triko vypraný. [Verse 2] [Building subtle nostalgia] Sebral jsem všechnu odvahu — nebudu srab, poprvé v životě jsem měl pocit, že jsem chlap. Zeptal jsem se, jestli si nechce někam vyjet, a ona přikývla… a mně se zastavil svět. Pak přišlo první rande, v petce víno stáčený, otevřel jsem šuplíky, co byly roky zamčený. Na každou moji myšlenku měla další otázku, její blízkost hladila jak povrch oblázku. [Verse 3] [Uneasy undertones in piano] Po cestě domů vysmátej, i když tělo samej štípanec, říkal jsem si — proč zrovna já, takovejhle zoufalec? Plešatej čtyřicátník, co žije u počítače, bylo mi z toho do pláče, jak když jsem dohrál Zaklínače. Zvládla se mnou kámoše i rodiče bez řečí, táta jak znalec jen kýv, máma slzy v očích. Zapadla do mýho života, jak sako z kašmíru, který mi někdo ušil přímo na míru. [Chorus: Warm, dreamy atmosphere] Nikdy jsme se nehádali, život jak dětský hřiště, někdy až moc přesně věděla, co řeknu příště. Ráno vonělo máslem, pečivem a černým čajem. Skoro jak procházka rájem. Nebo jen dva lidi, co milujou se navzájem. [SHARP GLITCH SHIFT: Sudden dissonance, low drones, digital artifacts, rhythm breaks] [Bridge: Glitched, stuttering vocal] Jedno únorový ráno, měl jsem prsten v kapse, nesla mi kávu — chtěl jsem si ji vzít A pak se zasekla, v očích zvláštní klid. Hrnek jí vypadl, horko na nohy, ani se nepohla, jen koukala skrz mě. „Dobré ráno, miláčku… [stutter] přeješ si… přeješ si… pře…pře…pře“ „…optymalizace… opty — opty— [static noise] chyba… chyyyyyyyyyyyyyy…“ [Style change: Cold, minimal, haunting silence, distant echo] [Verse 4: Slower, distant, monotone] V tom tichu mi došlo, jak sedím u stolku já si zamiloval AI roboholku, Bylo to moc hezký, aby to bylo real, ale já bych si tohle fakt nekoupil. [Dramatic Pause] A pak mě napadlo: Kdo nejhůř snášel, že jsem furt sám? [Whisper] Máma. [Verse 5: Dark ambient, low sub-bass] Sedl jsem do starý Tesly a jel domů k našim, prohrabuju garáž, vyšiluju, plašim v rohu je schovaná stará bedna Adaptive Companion 3.1 Manuál, záruční list a kontakt na servis. [Outro: Quiet unsettling mechanical hum, slow fading piano note] Zvedl jsem telefon a vytočil to číslo, hned zítra ráno mají pro nás místo. Drží mě za ruku… takhle já chci žít, a tak dělám, že je všechno, jak má být. A ona taky. [End: Digital silence]
