[verse] snad rána plná páchnoucího dechu a večery úsměv úplavic v bahně slov leží hrdinové věků obnažená srdce a pod kabátem nic ruce už v pěsti sevřené a hrdé ne oni - to já tu bouřím bořím svět a facky a sliny jsou pohlazení tvrdé to všechno bolí jak zanícený vřed a svými ústy vstříc nenávistným ranám teď pláču a křičím pár nesouvislých vět ať žije láska jí poklonu já skládám dám hlavu v smyčku a zvadnu jako květ
