[Intro] (Ticho. Jen pomalý, těžký tlukot srdce v podobě basového bubnu) [Verse 1] (Hluboký, zlomený, ale pevný mluvený hlas) Ticho. Tak těžké, až drásá kůži. Čtyři stěny a ty. Moje krev, moje zlomená větev. Svět venku spěchá, stát má zavřené oči. Jsme jen položka na seznamu, co nikdo nečte. Nikoho nezajímáš. Nikoho. [Chorus] (Nástup syrových, nepravidelných bubnů, dramatický projev s hněvem v hlase) Miluju tě skrz ten tvůj křik! Skrz prázdnotu v tvých očích! Vyhořelá na popel, na samém kraji světa, kde pomoc je jen slovo z papíru. Sama. Jen já, ty... a to drásající ticho! [Verse 2] (Hlas klesá do unaveného šepotu, bubny ztiší na minimalistický rytmus) Moje ruce slábnou, ale nepustím tě. Společnost se odvrací, pohledy plné chladu. Jsem matka stínu. Nekonečný den, nekonečná noc. Síla mi dochází... ale láska, ta divoká, zoufalá láska, mě drží nad propastí. [Outro] (Bubny pomalu utichají, zůstává jen osamocený, syrový úder) Slyšíte nás? Nebo je pro vás naše ticho... pohodlnější? (Poslední hluboký dech. Ticho.)
