[Instrumental Intro] [Verze] Venku je pod mrakem, vítr svou píseň tiše zpívá. Dešťové kapky padají na zem, květinka z trávy na nebe se dívá. Otáčí hlavou, pozoruje svět. O tom co se kolem děje mohla by vyprávět. Napíná listy k obloze. Dešťových kapek si užívá. Je to pro ni jako exploze. Cítí se znovu živá. [Chorus] Samotná květina v širokém okolí. Pomyšlení na to jí vždycky zabolí. Chtěla by tak moc někam v dál. Chtěla by, aby si s ní někdo povídal. Roste tam sama už mnoho let. Čas žene se neúprosně vpřed. Což změní se snad její sny v prach? Z toho má květina opravdu strach. [Verze 1] Zvedl se vítr, květinou ohýbá. Květině nic jiného nezbývá, než schovat svůj květ pod listy. Ta krásná květina, svou tvář si zakrývá, její osud je nejistý. Třese se zimou, nemá to konce!? "Sluníčko, prosím, zasviť na mě lehounce." Prosí smutně květina. Vítr se uklidnil, déšť pomalu ustal. Veliký mrak však na nebi zůstal. To ale nevadí, teplo být začíná. [Chorus] Samotná květina v širokém okolí. Pomyšlení na to jí vždycky zabolí. Chtěla by tak moc někam v dál. Chtěla by, aby si s ní někdo povídal. Roste tam sama už mnoho let. Čas žene se neúprosně vpřed. Což změní se snad její sny v prach? Z toho má květina opravdu strach. [Verze 2] Po každém dešti vždy vyjde slunce, paprsky květinu teď hladí tence. Rozzáří krajinu, okolní svět, květina radost má, že slunce je zpět. Květina děkuje za teplé paprsky, na nebe se usměje přátelsky. V tom všimne si v dálce nečekané noviny, z trávy tam rostou další květiny. [Chorus] Teď už není sama v širokém okolí. Teď už jí stesk po přátelství nebolí. Teď už nemusí nikam v dáli jít. Teď už má, co chtěla vždycky mít. Ta krásná květina, na svět se usmívá, a každému kdo jde kolem ní, svou vůní den promění. [Solo - orchestr] [END]
