Hloupí králové (sloka 1) Na trůnech ze lží sedí ti, co se smějou, z očí jim plápolá prázdnota sněhová. Slova jim slouží jako zbraně a štíty, každý pád druhého slaví jak mýty. (refrén) Hloupí králové vládnou tmou, Bodají do srdce slanou slzou. Krmí se bolestí, co jiní skryli, smějí se, když jiní padli a ztichli. Mají hlas, ale nemají pravdu, plní si svět křivdou a říkají tomu odvaha. Z výšky plivou na ty, co klečí, nevidí, že pád se jednou otočí. (sloka 2) Vidíš je v davech, jak křičí a soudí, rukama lámou , ať se to nehodí. Nechápou, že síla není v křiku, ale v tom, že obejmeš někoho v tichu. (refrén) Hloupí králové vládnou tmou, Bodají do srdce slanou slzou. Krmí se bolestí, co jiní skryli, smějí se, když jiní padli a ztichli. (bridge) Ale čas je spravedlivý, i když mlčí, všechno se vrátí, kdo jednou ublíží. Hloupý smích se ve zlém ztratí, a ticho jednou pravdu vrátí. (závěr/refrén soft) Hloupí králové, srdce mají kamení, nevědí, že se jim nic nesplní, jejich snění. Zůstanou sami, až svět se obrátí, a ti, co trpěli, půjdou dál – bohatí.
