[instrumental intro] [Solo] Jednou se potácel, pan Vávra domů, z putyky álejí Lípovejch stromů. Pojednou však to v něm, začalo bublat, prdel jak papiňák, počala mumlat. Studený pot se mu, na čele sráží, Svý tempo zrychluje, kupředu vyráží. Terén si mapuje, kam by se zašil, Ve střevech vytušil tekutou kaši. Jak to v něm klokotá, padly mu do oka, veřejné záchodky, už šlape na schodky. Držíc se za prdel, vyřvává z pln hrdel. Vřítil se do budovy, oči jak mají sovy. [Chorus] [ accompanying choir] Když příroda zavolá, tak nedá se nic dělat, Nechceš li být za vola, poslechni alarm těla. Dlouho tak neotálej, a konej co je třeba, Využij třeba álej, hlavně se toho nebát. Byla tam hajzlbába, bůra od něj si žádá. Situace prekérní, má jen kartu platební. Na Vávru zahřímá, že karty nepříjmá. Požaduje svůj peníz, bez něj že nebude nic. Před hajzlbábou klečel, jak starej kozel mečel. Ať prý ho tam pustí, bůra mu odpustí. V pajšlu,že to burácí, A že kontrolu strácí. Hajzlbába je tvrdá, na pětikačce trvá. Takhle to nemohlo, býti však nastálo, jistě již tušíte, co se pak událo. Vávrovi povolil prdelní svěrač, A bábě na boudě, šik by se stěrač. Co potom nastalo, už bych tak nechal, jen řeknu že Vávra, od tam dost spěchal..... Když příroda zavolá, tak nedá se nic dělat, Nechceš li být za vola, poslechni alarm těla. Dlouho tak neotálej, a konej co je třeba, Využij třeba álej, hlavně se toho nebát. [Instrumental outro] [End]
0/500