
Ve tmě prosvítá tvoje tvář není to tvář, je to svatozář světlo vychází ze tvý hrudi to světlo, co ze sna mě budí a horko, co proudí z tvého klína je to všechno jen moje vina Všechna slova již byla vyřčena mlčení je příliš velká cena a odešli všichni a zůstal jen strach ten jediný vskutku věrný brach a když jsem se potopil až na dno aspoň už nemůžu níž spadnout Kolem dokola je jenom temno ale ještě něco tu je se mnou slabounký mihotavý plamen je snad načase říci amen? z největšího stínu stal se drahokam ptám se sám sebe, zdali to není klam oheň mne stravuje a slupky se loupou zkouším to zachytit písničkou hloupou odpadá všechno, co nejsem já už se ani nebráním - buď vůle Tvá tak jako Fénix povstanu z popela a vracím se zpátky - do těla. Ve tmě zas prosvítá tvoje tvář zahazuju svůj kalendář tvé světlo klidně nechám svítit nechám se do tvých sítí chytit a klín budu zas vytloukat klínem a bude mi úplně jedno, kdo je vinen...

