Když krajinu pohltí ticho a hladinu spoutá teď led, zastaví kroky tvé zbrklé a zklidní se celý tvůj svět. Isa je zrcadlo chladné, kde hluboký mír se smí skrýt, pod pevnou a třpytivou klenbou tvůj duch může bezpečně bdít. Je to tvá pevnost a síla, co zastaví chaos a zmar, když přijmeš tu nehybnou chvíli, tak získáš ten posvátný dar. Ísinn frýs og andinn bíður! Stöðva tímann, vetur líður! Haltu vörð í hjarta kyrru! Frostið drepur alla firru! Když ale do srdce tvého se zakousne smrtící mráz, a ty ze strachu ze změny si postavíš chladivou hráz. Kdo ve svém vlastním se ledu bez pohybu navěky skryl, ten zahodí poslední šanci, by plnohodnotně dál žil. Stagnace tiše tě rdousí a krev v tobě přestane hřát, kdo bojí se jarního tání, ten v okovech bude vždy stát. Ísinn frýs og andinn bíður! Stöðva tímann, vetur líður! Haltu vörð í hjarta kyrru! Frostið drepur alla firru! Tak využij mrazivou chvíli a pozornost k nitru si stoč, když zmrazen je všechen tvůj spěch, tak pochopíš záhy i proč. Isa tě učí znát míru a čekat na osudný den, až slunce zas prohřeje zemi a roztaje ledový sen. Kdo ovládne umění ticha a v mrazu si uchová žár, ten chladnou a pevnou svou myslí hned odrazí každičký zmar. Ísinn frýs og andinn bíður! Stöðva tímann, vetur líður! Haltu vörð í hjarta kyrru! Frostið drepur alla firru!
