Bez citů se toulám sám Kdo byl jsem já už nepoznám Cíle mý teď jsou ty tam V mysli se mi snáší noc Cítím smutek a bezmoc Duše má teď krvácí Pojem o čase se vytrácí Tělo křičí o pomoc Rozum velí, nech to bejt Nemysli a zkoušej žít Bouchni dveřmi, musíš jít Zkus se bez ní obejít Vypni mozek, zatni pěsti Nebuď blbej, hledej štěstí Zapomeň a začni znovu Koukni vzhůru, na oblohu Slunce stále jasně svítí V trávě kvete luční kvítí Netrap hlavu myšlenkami Skončilo to a už není bolí teď jen pomyšlení Na to jak jsis vše jen vysnil To ale bylo jen ve tvé hlavě Ostrá bolest u žaludku Řeže, píchá v křeč se mění Pro vše co bylo a není (není) S první hvězdou den už končí A noc mou bolest neukončí Tma se krade do pokoje Klidná noc se nekoná V mých snech jsme stále spolu I když už to pravda není Je to peklo, dnes a denně Poručit však mým snům nejde Zase je tu utrpení Musím doufat, že to přejde A že přijde zapomnění (zapomnění) Svět, ten zhroutil se mi v jednu chvíli A já nevím co dál s tím Bez ní žít jsem nechtěl nikdy Nejsem zvyklý na lži, klamy Které jsem si nezasloužil Jediná ona byla svět můj Po kterém jsem vždycky toužil Musím najít sílu v sobě Vyrovnat se že jsem sám Nechat zahojit své rány cestou svou jít teď dál se musí Však srdce mé se ve mně dusí Přestává tlouct a věřit lidem Musím léčit smutek klidem (Snad ještě existují věci Pro které je ještě třeba ráno vstát Snad ještě není čas to tu vzdát)
