Ondráš and Juráš were famous Silesian outlaws from the early 18th century. Ondráš, the intelligent son of a village reeve, was said in legend to possess magical protection. Together with his band, he took from the rich and gave to the poor. His right-hand man was Juráš. However, disputes arose between the two men over leadership and a woman. Tempted by a reward, Juráš murdered Ondráš with a Wallachian axe in an inn in Sviadnov in 1715. But his betrayal did not go unpunished. The authorities captured him and executed him in Cieszyn by breaking him on the wheel. Legends of the two outlaws live on in the Beskid Mountains to this day. [Authentic Czech-Lachian Pronunciation] [PROLOGUE] Hoja-hoj... Hojjja-hoj... Hore valašky! Hoja-hoj... Hojjja-hoj... Ideme na zboj! „Posluchajte, synci, co se v horach stalo, jak Ondraša z Janovic cele Lašsko znalo. Nebal se on žadnych panů, ani jejich zbrani, čorny obuch od sudiček držel nad nim straž. Kula se ho netykala, šabla se ho bala, až zrada kamarada o všecko ho obrala. Ale dokud hory stoja, dokud huči les — Ondrašova zbojnicka piseň po Beskydach zni aj dnes! Muziko, hraj! Synci — zbojnicky!“ — porubáme to!“ [INTRO] Dup, dup, heja haj, muziko nam pěkně hraj! Hoja, synci, od země, nech se hora zatřase! Hoja-hoj... Hojjja-hoj... Hore valašky! Hoja-hoj... Hojjja-hoj... Ideme na zboj! [VERSE I] Zasvištěla valaška od Lyse po Radhošť, Ondraš vede svoje chlopce, v sercu nosi radosť. Čorny obuch v ruce ma, od sudiček dany, dokud ho ma při sobě, neboji se rany. Kula leti — bokem pada, šabla se mu lame, dokud Ondraš vede chlopce, panů se nebame. Pani za zdí blednu strachym, zamykaju brany, Ondraš chodi po Beskydach se svojimi chlopci. [CHORUS] Heja, heja, heja haj, muziko nam pěkně hraj! Hrajte, husle, cimbal zvoni, Ondraš ide přes uboči! Ondraš, Juraš, laššti synci, Beskydy jim drži straž. Daj se, synku, od země, nech se hora zatřase! Hoja-hoj... Hojjja-hoj... Hore valašky! Hoja-hoj... Hojjja-hoj... Ideme na zboj! [VERSE II] Ve Sviadnově muzika hra, v karčmě pivo pěni, Ondraš tanči s Dorotku, o zradě nic nevi. Na stole leži obušek, čorny jako noc, bez něho už Ondraš nema svoju tajnu moc. Juraš hledi na obušek, v sercu zavisť nosi, na kamaradstvi zapomněl, po Ondrašově moci tuži. Jedna rana zezadu, Ondraš k zemi pada, nad beskydsku čornu horu smutna noc se sklada. [CHORUS] Heja, heja, heja haj, smutně, husle, smutně hraj! Už nam Ondraš nezatanči, už nepůjde se zbojniky. Čorny obuch už je pryč, zrada vzala jeho moc. Daj se, synku, od země, naposled se zatočme! [INTERLUDE] Hoja-hoj... Hojjja-hoj... Hore valašky! Hoja-hoj... Hojjja-hoj... Ideme na zboj! [VERSE III] Leži Ondraš pod horami, trava nad nim roste, vitr chodi po Beskydach, jeho piseň nese. Jurašovi štěsti kratke, pani ho už lapli, ve Frydku ho na koleso za tu zradu dali. Ondraš padnul, Juraš zhynul, oba zem už kryje, ale v horach mezi lidem stara piseň žije. Dokud huči stare buky, dokud teče voda, bude Ondraš v našich horach chodit mezi nama. [FINAL CHORUS] Heja, heja, heja haj, muziko nam pěkně hraj! Hrajte, husle, cimbal zvoni, Ondraš chodi po uboči! Daj se, synku, od země, nech se Beskyd zatřase! Pani přijdú, pani odejdú, Beskydy nam ostanú! [OUTRO] Hory naše, Beskydy, vy ste všecko viděly. Kolik synků odešlo, kolik pisni ostalo. Hoja, synci, od země, muzika už dohrava. Ondraš spi pod Beskydami, ale piseň ostava... Hoja-hoj... Hojjja-hoj... Hore valašky! [Immediate silence]
