Karlova prdel

(Verse 1) Karel ráno vstane z pelechu, už má bublání v podbřišku, doma první nálet dal, pak do práce pospíchal. Jen co pípnul svoji kartu, už zas běží na hajzl, na hajzlíku duní svět, z mísy stoupá horkej jed. (Chorus) Karel na hajzlu zas sedí, rudou držku každej vidí, sere ráno, v práci zas, WéCé zná ho víc než nás! Prdel pálí, pot mu teče, hajzl prosí, že už nechce! Když jde Karel po obědě, prkýnko se strachy chvěje! (Verse 2) Karlova prdel zase hoří, záchod prosí o zboření! Třikrát denně, někdy víc, papír zmizel během vteřin pryč! Karlova prdel, to je zbraň, prkýnko má zlomenou dlaň, po obědě finální smrad, všichni jdou se ven nadejchat. (Chorus) Karel na hajzlu zas sedí, rudou držku každej vidí, sere ráno, v práci zas, WéCé zná ho víc než nás! Prdel pálí, pot mu teče, hajzl prosí, že už nechce! Když jde Karel po obědě, prkýnko se strachy chvěje! (Verse 3) Karel sedí, rudej ksindl, na hajzlíku hraje hymnu, pot mu teče po čele, v kabince je peklo celé. Karel tlačí, Karel funí, trubky v šachtě hrůzou duní, kdo tam vleze po něm hned, cítí jeho druhej svět. (Bridge) Karlův hnědej podpis na hajzlu navždy zůstane… i když jednou odejde, smrad tu po něm přežije.