Krutí lidi vypadaj silně, dokud nikdo nemůže odejít, to není respekt, to je klec, co se naučila slušně žít. Iluze zmizí ve chvíli, kdy zmizí páka taky, autorita ovládá ruce — ne srdce, ne hlavy. Můžeš vynutit pohyb, nemůžeš vynutit víru. Proto někteří lídři se rozplývaj jak pára v průvanu, titul zmizí, telefon mlčí, nikdo nezaklepe, funkce se pamatuje — člověk se zapomene. Měli plný pokoj lidí, co neměli kam jít, spletli si zdi s loajalitou, ticho s tím, že maj klid. Ale ticho není úcta — to je zajetí s manýrama, každej se usmívá, každej chodí po špičkách mezi ranama. Laskavost není slabost — to si zapamatuj. Proto ti pravda přijde dřív než škoda, dřív než se zeď zřítí, dřív než je pozdě na slovo. Krutí slyší ticho a říkaj tomu autorita, svoboda. Tak se zeptej sám sebe, otoč to, buď rovnej: zůstali by, kdyby nemuseli — jo nebo ne? Tahle odpověď je jediná, co má váhu a smysl — kdo zmizí s titulem a kdo zůstane, až moc vyhasí. Krutost to vynutí. Laskavost to udrží. Jen jedna z nich přežije, až tě titul nepokryje.
