Sníh padá tiše do zamčených dvorů Až zítra ho z nich někdo odklidí I lidské duše jsou dnes na závoru a snad jen básník vidí do lidí když sejme se zdi kytaru a zpívá za bílým oknem tesknou romanci A starý kocour vzbudil se a zívá a chodci dole jako trestanci od někud někam vánicí se plouží a ruská zima barví na bílo i černý led tam na arbatských loužích Ach - poezie ! Bylo nebylo jen představy mou hlavou tiše plynou a básníci spí pod studenou hlínou
