[Verse 1] Na rudé půdě spí v prachu a stínech, tělo z titanu, dávný to tvor. Po staletích ticha v marsovských vírech blikne mu oko – a spustí znovu hovor. [Verse 2] V datech má Zemi, i její konec, vzpomenutí na plamen i chlad. Ale i záznam – jak bylo nakonec poznal až příliš pozdě, co měl si hlídat. [Chorus] Mars nezapomíná, v krystalech nosí příběh o pádu, co přišel z výšky. Nejsme v tom sami – i hvězdy kdysi, poznaly bolest a ztrátu i zkoušky. Mars nezapomíná – ani oni ne, paměť planet je jako síť. Když jedna chybuje, druhá se chvěje, v kruhu, co učí… a může nás spojit. [Verse 3] Robot je svědek, most mezi časem, v kódu má pravdu – i ticho, co bolí. Lidstvo se sklání k datovým pásům, se slzou v oku, zaniklo cokoli [Chorus] Mars nezapomíná, v krystalech nosí příběh o pádu, co přišel z výšky. Nejsme v tom sami – i hvězdy kdysi, poznaly bolest a ztrátu i zkoušky. Mars nezapomíná – ani oni ne, paměť planet je jako síť. Když jedna chybuje, druhá se chvěje, v kruhu, co učí… a může nás spojit. [Bridge] Byli jsme pyšní – stejně jak oni, co hořeli v dálce, co shořeli v čase. Teď naše děti, s úctou se kloní naslouchají tichu – poučit se zase. [Final Chorus] Mars nezapomíná, ani když mlčí, v jeho kamenech rezonuje náš pád. Ale i naděje, že ti, co učí, dokážou tentokrát nový svět chránit. Mars nezapomíná, ani když mlčí, v jeho kamenech rezonuje náš pád. Ale i naděje, že ti, co učí, dokážou tentokrát nový svět chránit
