[Intro — whispered, intimate] Povídej děvče. Co tě dnes trápí? Proč se tak vztekáš? Co ti vlastně vadí? [Verse 1 — playful, rhythmic, almost spoken] Zas nakupovalas v obchodě plným lidí, kde nikdo z uliček palety neuklidí? Šlas pro pínat batr horalku, malou sladkou odměnu za cestu do krámu. A vidíš jen prázdný místo v regále, teprv půlka dne a už máš namále, postupně poztrácíš všechny korále a to jsi jen v Kauflandu a ne někde na bále. [Verse 2 — bouncy, slightly chaotic] Nebo jsi v lese hledala houby s prosíkem a domů ses vrátila s prázdným košíkem? Tak radši se zlobíš, než přiznat, že neumíš říct, že už nemůžeš, a mámu napodobíš. Myšičko myš, pojď ke mně blíž, se vztekem zamáváš, jak v dětství plyš. [Pre-Chorus — music softens] Jo, i tohle jsem holt já, holka s hlavou horkou. Všechno prožívám až moc, ale líp to zvládám s tou horalkou. [Chorus — warm, tender harmonies] Neboj, Vzteklíno, pojď, sedni si blíž. Nezvedej si tlak, já už tě poslouchám. Neboj, Vzteklíno, nejsi na obtíž Já na jinej vlak zrovna přesedám. V tomhle kupé je místo pro nás obě trochu to houpe mám triky v zásobě. [Verse 3 — gentler, almost lullaby-like] Paní vzteklína dnes nemá svůj den, rozkopla dveře, už nechce jít ven. Na stole hrnek, v něm studený čaj, kdo na ni promluví, změní se v jinotaj A já už se neptám, co zase máš, proč všechno tak hrotíš, těžko usínáš. Jen tiše si přisednu, nechám tě být. Nemusíš vysvětlovat, jak těžký je žít. Beruško, půjč mi prosím svojí tečku, nemusíš zrovna tu na zadečku, já musím orámovat ten vztek, než hlava pomyslí na útěk. [Bridge — sparse piano, intimate vocals] Možná jsi unavená. Možná je toho moc. Možná jen potřebuješ, abych ti přišla na pomoc. [Final Chorus — spacious, layered female vocals] Tak pojď, moje bouřko, už se nemusíš hnát. Nebudu tvůj oheň do klece zavírat. Jen si sedni vedle mě, než přejde ten třesk. Společně zastavíme kulovej blesk. Tak pojď, moje drahá, polož nohy na zem. Svět chvíli počká i s každým svým kazem. [Outro — whispered, fading into silence] No povídej, děvče. Mám času dost.
