posíláš mi, ani nevíš ze tvé duše pohlednice kde déšť tolikrát smáčel tyrkysové dvouměsíce a za mořem smutku stojí tvůj pevný hrad plný soucitu a něhy tam bych bydlel s tebou rád ale já, další ublížení hořící dlaní vířím strach asi souzeno mi není být světlem ve tvých tmách a pak je ticho které bolí a pak i bolest odezní a pak už není utrpení ne už nebudu ti psát dokud zas nebudeš chtít je mi to tolik líto já nechci tvoje štěstí zabít a je mi tolik líto že tě ještě naposledy zraním je mi to tolik líto ale nemůžeme takhle žít a je mi tolik líto že se budem tvářit že nic nebylo a není a pak je ticho které bolí a pak i bolest odezní a pak už není utrpení ne už nebudu ti psát dokud zas nebudeš chtít si promluvit jen krátce promluvit
0/500