Můj drahý pane, tvůj zrak horce plane když o sobě vyprávíš, jaks vzal, co jsem dala, tobě zaprodala se celá, hrdě díš. Já chápu že trochu i na každém šprochu je pravda ukrytá. Na seníku z jara, dávals, tak jsem brala vždyť milý ses mi zdál. R: Ó panno krásná, chtěla jsi mě znát Ó panno krásná, za mě hned se vdát Ó panno krásná, tvůj nedostižný vzor... To tvé panno krásná už je otravné jak mor! Však jak v říji fena tvůj hlásek tu sténá o jakéms trápení: Prý ukrads mi spaní, jsi lovcem, já laní mým rudým znamením. Že trpím až k pláči? Tvůj proud řečí stačí aby každou rozplakal! tak přestaň tu kvílet, a mě coby laň střílet co byls mi - vítr vzal. R: Ó panno krásná, chtěla jsi mě znát Ó panno krásná, za mě hned se vdát Ó panno krásná, jsem nedostižný vzor... To tvé panno krásná už je otravné jak mor! Tak pokus se chápat, že chci radši chlapa co práci rozumí, co ví vyrovnat účet a ne jenom skučet sám v sobě ztracený! R: Sto prázdných veršů, nenahradí cit sto prázdných veršů, a tak to má být sto prázdných veršů, které jsi mi dal sto prázdných veršů, tak táhni o dům dál!
0/500