křižuju cestu myšlenkám zbloudilým a zakopávám o zbytky stesku V tomhletom světě zdánlivě prohnilým radosti hledám. Koukni, plesk tu a tam se zadaří nepadnout hloubš než vůbec jde to vždyť my jsme sad co poved se sadaři a prostě v zimě nelze čekat léto v nepřeberné z chvil ... zatím ... zarazím bradu do dlaně a koukám na čas, co mi zbývá ... zatím ... a podle deště zdá se, že ještě běží (docela rychlými kapkami) ... zatím ... je možné, že běží a já stojím? zastavená časem v čase? ... zatím ... než zkrátím ten zbytek se ztrátami získala jsem už víc než dost tak zatím V tomhletom světě zdánlivě prohnilým radosti hledám. Jednou (třeba zítra) semelu své poslední slovo a oči zatíží mi klid. Můj prach bude zemí, vodou, vzduchem Pojď, obejmu tě už dnes. křižuju cestu myšlenkám zbloudilým a zakopávám o zbytky stesku V tomhletom světě zdánlivě prohnilým radosti hledám. Tak zatím
