Vybral jsem si ze všech smrtí Umřít vprosřed hostince, Lahev vína v ústech míti Při poslední hodince. Andělé ať zazpívají, Když mě spatří víno pít: „Tomu pijákovi, Bože, Měl bys hříchy odpustit.“ Lahev s vínem osvěcuje rozum jindy váhavý, tělo vínem naplněné snáze Boha oslaví. V hostinci je víno sladší, Je ho vždycky dost a dost Lepší než co u biskupa Ochutnat smí jeho host. Každý člověk od přírody Má sám sebe poznati, proto vím, žes prázdným břichem Těžko básně skládati Hladový jsem slabý k pláči, Děcko by mě zmohlo snad, Smrti vysměju se klidně, Jen když nemám žízeň, hlad. Verše skládám jen tak dobré, Kolik vína vypiji, Zeptejte se, za co stojím Než si hrdlo proliji Teprve když mi krev v žilách Dobře zředí vinný mok, Ovidia v prachu nechám Během několika slok Řídká kaše ze pšenice, S mlíkem břečka z pohanky to jsou jídla, která spláchnou jenom plné pohárky, nobis gratissimus, braši. Dobře se nám bude žít, S plným břichem, s plným hrdlem Dokud máme za co pít!
