[Verse 1] Ryješ ty rány hluboko, přímo do mých tkání, to aby se nezapomnělo, až mě zase zklamou. Tvá pomoc je krutá, jen neustálé lhaní, že život je jeden dlouhý souboj mezi světem a mnou. S megafonem u ucha očkuješ mě děsem, jak unavené zvířátko běžící hořícím lesem. ⸻ [Pre-Chorus] Jsi můj detektor ohrožení s rozbitým algoritmem, archivářka hrůzy, co nikdy nespí a hlídá. Tak proto já nebyla třídním favoritem, nalepili mi nálepku „hysterka“, co chvíli lítá a nejednou se zhroutí bez zjevné příčiny, zatímco tys jen v koutě pročítala dětské zločiny. ⸻ [Chorus] Tvé jméno je amygdala nejsi tu, abys mě zamykala ze strachu do klecí. Jsi moje amygdala, zas kontrolka ti zablikala, instinkty zvířecí. ⸻ [Chorus – variation] Jsi drama queen, amygdala, žije se ti u mě hezky? Víc jsi mi brala než dávala v labyrintu každodenní stezky. ⸻ [Verse 2] Hlava už to dávno ví, už to vlastně chápe, jenže srdce bláhově nestíhá, běží. Je to jak ten autobus, co k nám na ves šlape, dvakrát za den projede, ať paří či sněží. ⸻ [Bridge] Ale koukej, v sále už sedí úplně jiný ansámbl. Kortex drží režisérskou taktovku a krotí tvůj strach, Insula mi v kůži tlumočí, kde je pravda a kde blaf. Archivář Hippokampus rovná fotky v deskách a Parasympatikus, tichý léčitel, tomu se netleská. Je tu i Empatie a Hraničář – můj novej, pevnej hrad. ⸻ [Chorus – soft / stripped] Tvé jméno je amygdala nejsi tu, abys mě zamykala ze strachu do klecí… ⸻ [Outro] Díky za tu službu, Amygdalo, vím, že ses snažila, v době, kdy v noci mě hlídal jen přítel chlad. Už nemusíš se bát, to důležitý už jsem prožila. Tenhle film už režíruju já. Jdi si lehnout.
