Smůla

Text: Vašek Mikuda ----------------------- V pohodlí si Pepa žil, vše už měl, o čem snil. Hodnou ženu, fáro, dům, vlídný on byl k sousedům. Jednou večer víno pil, tu se démon objevil. Temná žena, úzkost, strach, na co sáhne, mění v prach. Kůže husí, chladný pot. Uvrhnu tě do temnot! Smůla jsem, tvůj zničím svět, padneš jako zmrzlý květ! Chvíli Pepa smlouvat zkusil, smích ve Smůle jenom vzbudil. Ke dveřím se podívej! První lekci přihlížej! Manželka tam smutně stála, lkala, jak se špatně vdala. Letět chci, ne táhnout dolů. Nepřijdu už více domů. Smůly smích, do rány sůl. Dovedu tě k útesům! Bezcitná a chladná mluva, hrozbou všechna její slova. Pepu není lehké skolit, ješitnost chce Smůle zlomit. Nelekne se dalších šrámů, vytrhne se z jejích spárů. O práci on přišel včera, lepší najít, není věda. Zase v život začal věřit, průpovídkou Smůle čelit: To je Smůlo nejlepší, co mohlo se mi stát. Teď už vím, jak znovu vstát, začnu se jak dříve smát. Nelibě to Smůla bere, zmatek, vztek se uvnitř pere. Sáhla na dno jeho úspor, teď už Pepu přejde humor. Pepa to zas přečkal skvěle, podporu měl u přítele. Tiše Smůla zmizela, žena když se vrátila. Smůlu nebo štěstí máte, na vás je, jak rozhodnete. Věřte sobě, ve svou sílu, nevzdávejte svoji víru.